Dvojjazyčná nájemní smlouva: je platná a uzná ji úřad?
Může být nájemní smlouva česky a v jazyce nájemce? Co říká občanský zákoník, která jazyková verze má přednost a co požadují úřady a soudy.
Pronajímatel mluví česky, nájemce ukrajinsky, rusky nebo anglicky — a oba chtějí rozumět tomu, co podepisují. Dvojjazyčná smlouva je řešení, které zákon dovoluje. Stačí dodržet několik pravidel.
1. Jazyk smlouvy si volí strany
Občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., dále „OZ“) nepředepisuje, v jakém jazyce musí být nájemní smlouva sepsána. Každý si může pro právní jednání zvolit libovolnou formu, není-li ve volbě omezen ujednáním nebo zákonem (§ 559 OZ). U nájmu bytu nebo domu zákon vyžaduje jen písemnou formu (§ 2237 OZ). Smlouva v češtině, v jiném jazyce nebo ve dvou jazycích vedle sebe proto může být platná, pokud ji obě strany písemně uzavřou a podepíšou.
2. Když pronajímá podnikatel
Pronajímá-li byt firma nebo podnikatel nájemci, který je spotřebitelem, musí mu veškerá sdělení učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se smlouva uzavírá (§ 1811 odst. 1 OZ). U dvojjazyčné smlouvy je proto vhodné posílat i další písemnosti — například vyúčtování služeb nebo výpověď — ve stejných jazycích.
3. Která verze má přednost
Dva texty se mohou v detailu lišit — překlad nikdy není dokonalý. Smlouva proto má obsahovat ujednání, která jazyková verze rozhoduje v případě rozporu. V našich vzorech smluv a dohod (nájemní a podnájemní smlouva, dodatek, dohoda o skončení nájmu, uznání dluhu) je to vždy česká verze, například: „Smlouva je sepsána v českém a ukrajinském jazyce; v případě rozporu má přednost česká verze.“ (U česko-ruské a česko-anglické verze je uveden ruský, resp. anglický jazyk.) Českou verzi doporučujeme i proto, že s ní pracují české úřady a soudy.
4. Úřady pracují s českým textem
Ve správním řízení — například při žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu na ministerstvu vnitra — se jedná a písemnosti se vyhotovují v češtině; předkládat je lze i ve slovenštině (§ 16 odst. 1 správního řádu, zákon č. 500/2004 Sb.). Písemnost vyhotovenou v cizím jazyce musí účastník předložit v originále a současně v úředně ověřeném překladu do češtiny, pokud mu úřad nesdělí, že překlad nevyžaduje (§ 16 odst. 2). Dvojjazyčná smlouva obsahuje úplný český text. U některých řízení podle zákona o pobytu cizinců, například o vízech, se tato část správního řádu nepoužije (§ 168 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). Zda úřad v konkrétním řízení bude požadovat ještě něco dalšího, rozhoduje úřad — pokud si nejste jistí, zeptejte se ho předem.
5. Soud: právo na mateřštinu
Pokud by došlo ke sporu, účastníci mají právo jednat před soudem ve své mateřštině a soud jim ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde najevo (§ 18 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb.). Smlouva, které obě strany rozumějí, ale sporům spíš předchází.
6. Praktické rady
- Podepisujte až poté, co si obě strany smlouvu přečetly a rozumějí jí.
- Obě jazykové verze mějte v jednom dokumentu vedle sebe — nevznikne tak pochybnost, že jde o dvě různé smlouvy.
- Každá strana dostane jedno podepsané vyhotovení.
- Změny (nové nájemné, prodloužení, další osoby) dělejte písemným dodatkem ve stejných jazycích.
- Předávací protokol, výpověď a další písemnosti k nájmu volte ideálně ve stejné dvojjazyčné podobě.
